EXKURZE POLSKO 2017

Na dvoudenní exkurzi do Polska jsme se spojili se základní školou Lada a v počtu 60 účastníků jsme v pondělí 2. října ve čtyři hodiny ráno vyrazili na cestu.

První zastávkou bylo královské město Krakov, kde jsme v krásném slunečném odpoledni prošli židovskou čtvrť Kazimierz a centrum města, jehož hlavním lákadlem je jedno z největších náměstí v Evropě zvané Rynek Glowny s typickým Mariánským kostelem a tzv. Sukiennicí neboli zastřešenou tržnicí. Při procházce městem jsme se zastavili i na Jagellonské univerzitě – nejslavnější polské univerzitě, která byla založena jen o 16 let později než Karlova univerzita v Praze.  

V podvečer jsme se z Krakova přemístili do města Vělička, kde nás čekala dvouhodinová exkurze do solných dolů, které ohromují svou rozlehlostí (cca 300 km chodeb) i bohatou výzdobou. Mnozí z nás nemohli odolat pokušení a v chodbách i sálech si lízli stěn, aby se přesvědčili o kvalitě místního „bílého zlata“.

Deštivé dopoledne druhého dne exkurze bylo věnováno opět Krakovu a výstavním prostorám hradu Wawel, který do konce 16. století sloužil jako sídlo polských panovníků před tím, než se hlavním městem státu stala Varšava. Součástí hradního komplexu je i pozdně románská bazilika sv. Stanislava a sv. Václava, která je sice o poznání menší než katedrála sv. Víta na pražském Hradě, ale výzdobou a majestátností si s ní v ničem nezadá.

Odpolední část úterního programu byla vyhrazena hlavnímu cíli celé exkurze – návštěvě koncentračního tábora v Osvětimi, tedy Auschwitz I. Počasí přispělo k pietní atmosféře tím, že déšť postupně sílil, a někteří z nás si mohli na vlastní kůži vyzkoušet, jaké to je stát na tzv. Appelplatzu promoklí a prochladlí. Naštěstí o hladu, nemocech, bití a strachu jsme si mohli nechat jen vyprávět od průvodce, jehož výklad nám dobu druhé světové války přiblížil v neobvyklých podrobnostech.

Závěrečnou fází exkurze byla prohlídka vyhlazovacího tábora Auschwitz II – Birkenau, který je také někdy znám pod přezdívkou „továrna na smrt“. Zcela zkamenělí jsme stáli v jednom z baráků, které dříve sloužily jako stáje pro 80 koní a v letech 1941 – 1945 se do každého z nich muselo doslova nacpat až 1000 lidí určených k likvidaci. Poslední zastávkou v táboře bylo místo tzv. selekce, kde po vyhnání z dobytčích vagonů byli zajatci rozřazeni na ty schopné práce pro říši a tedy s právem a žít (v průměru další 3 měsíce) a na druhé straně na ty, kterým je jedním pokynutím ruky nacistického lékaře určeno přejít rovnou do plynové komory.  Déšť mírně slábnul a my jsme se promoklí a ochromení vraceli do autobusu, který nás odvezl domů.

Vojtěch Holub

[ngg_images source=“galleries“ container_ids=“81″ display_type=“photocrati-nextgen_basic_thumbnails“ override_thumbnail_settings=“0″ thumbnail_width=“240″ thumbnail_height=“160″ thumbnail_crop=“1″ images_per_page=“20″ number_of_columns=“0″ ajax_pagination=“0″ show_all_in_lightbox=“0″ use_imagebrowser_effect=“0″ show_slideshow_link=“1″ slideshow_link_text=“[Ukázat prezentaci]“ order_by=“sortorder“ order_direction=“ASC“ returns=“included“ maximum_entity_count=“500″]