Vyplatilo se počkat

Ještě na podzim jsme se rozhodli| “vyjet za divadlem“ do Mladé Boleslavi. Lákaly nás dva tituly,  oba byly hned vyprodané. Nakonec se na nás štěstí usmálo a našla se pro nás místa na hru G.B. Shawa. Doufali jsme, že Pygmalion studenty osloví. Vše naplánováno, připraveno, my naladěni  a 5. ledna připraveni na odjezd. Ráno před odjezdem nás dostihla zpráva o zrušení představení z důvodu nemoci jedné z hereček. Nebylo jednoduché se přeladit a usednout v onen den do lavic.

V únoru přišel z divadla  e-mail s náhradním termínem. Ve čtvrtek 15.února jsme s napětím usedali do autobusu, někteří zvědaví, co na nás na divadelních prknech dnes čeká. V divadle jsme byli dříve a díky mrazivému počasí si tak rádi prohlédli krásnou secesní budovu.

Paní uvaděčky měly oči na špičkách a na jakékoliv zabloudění do elektronického světa nás včas upozornily. Příběh o sochaři Pygmalionovi jsme znali všichni, někteří z nás věděli, že nás čeká příběh o pouliční květinářce, která se promění mluvou i chováním ve vznešenou dámu, někteří z nás tušili, že hra má něco společného s muzikálem My fair lady (dokonce zazněl hlas, že muzikál milují rodiče, a tak se student ze zvědavosti vydal s námi, aby věděl, co to jeho rodiče oslovilo). Co z nás snad nikdo nečekal byla hlasitá záplava slov z úst křehké dívky. Navíc jsme jí nerozuměli! Příběh nás nakonec pohltil a žasli jsme na proměnou Lízy Doolittlové v podání Lucie Matouškové. Hudba, humor, nápadité kulisy – to nás oslovilo.

Vojta (student P3B) svou přítomnost v divadle ohodnotil slovy: „Hra obsahovala skvělé dialogy i monology plné napjatých scén a také velmi komediální děj. Nejvíce mě oslavila herečka Lucie Matoušková, která ztvárnila roli Lízy Doolittlové. Tato role byla velmi pestrobarevná, pořád křičela, hodně mi připomínala nějakou italskou dívku. Poté se mi velmi líbila herečka Carmen Mayerová, která mě nejvíce okouzlila svým nezaměnitelným hlasem, je to velmi skvělá herečka. Také mě překvapily kulisy, které byly velmi propracované. Na závěr bych chtěl říci, že kdyby byla ta možnost, tak bych hru klidně zhlédl znovu.“  Z očí studentky prvního ročníku vyzařovala radost, byla poprvé ve skutečném divadle a moc se jí hra líbila.

 Co říct závěrem? Možná ho nejlépe vyjádří slova Kuby (student P3B):

„Z této hry jsem si odnesl, že každý člověk na světě, ať už z ušlechtilé rodiny nebo pouze prostý vesničan, může vystupovat jako vznešený. Protože nejde o to, zda máme na účtech miliony, ale o to, jací jsme uvnitř.“